Onkologické onemocnění u dítěte je tou nejhorší noční múrou každého rodiče. Strach, nejistota a těžké psychické bloky ale nemusí ovládnout celou rodinu. Mezinárodně uznávaná animátorka a ilustrátorka Eliška Soffer Podzimek ukazuje, že i ta nejtěžší životní zkouška se dá zvládnout s otevřenou komunikací a parťákem po boku, kterým může být třeba animovaný Kapitán Chemo.
Sama si prošla onkologickou léčbou v dětství a moc dobře ví, jaké to je. Dnes pomáhá ostatním tím nejlepším, co umí – svým výtvarným talentem. V otevřeném rozhovoru pro mamaholik.cz autorka projektu Plešouni popisuje, jak moc je důležité odbourat tabu kolem rakoviny u dětí, proč mají rodiče často větší strach než jejich malí bojovníci a jak její ilustrace pomáhají rodinám mluvit o věcech, kterých se celá společnost bojí.
Odbouráváme strach, ze kterého pramení úzkosti
Projekt Plešouni, za kterým Eliška stojí a celý ho vizuálně vytváří, je sice velmi obsáhlý, ale jeho hlavní cíl je zcela jednoznačný – polidštit a zjednodušit pohled na onkologickou léčbu, primárně u dětí. Funguje jako komunikační pomůcka a praktický nástroj pro všechny, kteří potřebují o průběhu léčby vědět více.
Seriál, který ještě není hotový, už sbírá prestižní ceny: Plešouni teď shání finance na dokončení
„Je to o tom, aby okolí vědělo, jak s těmi pacienty komunikovat, jak mluvit s rodinou. Že se lidé mohou ptát na otázky typu: ‚Co ti to tady trčí za hadičku?‘ Chceme tímto projektem otevřít věci, kterých se společnost dost bojí,“ vysvětluje Eliška hlavní záměr. Právě nedostatek informací a strach z neznáma totiž bývají největším spouštěčem psychických bloků.
Když se děti začnou bát další chemoterapie
Při konzultacích s psychology se často ukazuje, jak hluboké šrámy na dětské duši může léčba zanechat, pokud s ní dítě není správně a citlivě seznámeno. „Často nám říkají, že se děti dostanou do takového bloku. Mají za sebou například první dvě chemoterapie a už vědí, že jim po nich bude špatně. Dostanou se do fáze, kdy se těch dalších strašně bojí, nechtějí na ně jít, mívají úzkosti a psychicky se tomu brání, což je naprosto logické,“ popisuje těžkou realitu v nemocničních pokojích.
Klíčem k prolomení tohoto bloku je podle ní vysvětlování. Děti musí pochopit, že ačkoliv je samotná léčba nepříjemná, je to jediná cesta k uzdravení. „Je podstatné jim říkat, že ta léčba jim sice dělá špatně, ale pomáhá proti něčemu, co je daleko zákeřnější než ta samotná chemoterapie.“
Kapitán Chemo: Sympaťák, se kterým se dá zkámošit
Aby děti nevnímaly chemoterapii jen jako „nepříjemného bubáka“, přišla Eliška s geniálním nápadem – zosobnila ji do animované postavy, kterou sama nakreslila. „Udělali jsme z toho postavu Kapitána Chemo. Je to takový parťák v boji o to, jak se uzdravit. Sice mu to občas uletí někam, kam nemá, ale pořád je to sympaťák, se kterým se děti mohou zkámošit,“ usmívá se výtvarnice.
Díky Kapitánu Chemo už děti nevidí v infuzích jen tekutinu, po které jim bude zle, ale vnímají ji jako sílu svého superhrdiny, který přichází do jejich těla bojovat se zlou nemocí.
Rodiče mají často větší strach než samotné děti
Při ohlédnutí zpět do vlastní minulosti si Eliška Soffer Podzimek uvědomuje, jak obrovský tlak leží na bedrech rodičů. Když dostala otázku, co by dnes s odstupem času vzkázala své mamince a tatínkovi, aby jim v té době ulevila, odpověděla upřímně a s dojetím:
„Právě kvůli tomu, že měli podle mě daleko větší strach než já v té době…“ nedokončila větu, ale z jejího výrazu bylo jasné, že největší pomocí pro rodiče je právě vědomí, že jejich dítě situaci zvládá a že strach nemusí být paralyzující. Projekt Plešouni tak v konečném důsledku neléčí jen dětské pacienty skrze Eliščiny obrázky, ale dává pevnou půdu pod nohama i jejich vystrašeným rodičům.
