Příspěvky na děti jako past? Slíbili rodičům, že podpora dětí už nebude spojována s chudobou, ale nakonec je všechno jinak. Nová vládní koalice v čele s ministrem práce Alešem Juhelkou sice v programovém prohlášení slibovala vyčlenění dětských přídavků, realita je ale taková, že peníze na děti zůstávají pevnou součástí jedné obří superdávky. Rozhodnutí o zachování tohoto systému padlo definitivně po vyjádření resortu, že vyjímat přídavky z technologického hlediska nemá smysl.
Pro rodiny to znamená jediné – pokud chtějí od státu peníze na své potomky, neutečou před přísným majetkovým rentgenem. Úředníci jim kompletně proklepnou bankovní účty, auta v garáži i vlastněné nemovitosti, což může pro řadu pracujících domácností znamenat okamžitou stopku.
Limity, které střední třídu okamžitě odstřihnou
Na dětské peníze sice teoreticky dosáhnou i rodiny s čistým příjmem kolem šedesáti tisíc korun, jenže systém je nastavený tak přísně, že vás z něj vyřadí i drobné úspory na horší časy. Čtyřčlenná domácnost nesmí mít na všech běžných a spořicích účtech dohromady více než 350 tisíc korun, přičemž banky mají povinnost tyto stavy úřadům samy online hlásit.
Stejný problém nastává i s auty. Stát toleruje maximálně dvě auta na domácnost, takže pokud pořídíte staré levné auto pro studující dítě, o příspěvky na děti automaticky přicházíte. Navíc hrozí drsný paradox, kdy vás pár poctivých přesčasů v práci posune nad příjmový strop a kvůli mírně vyšší výplatě ztratíte nárok na celý dětský bonus.
Odklad výplat a dary místo peněz
Že jsou systémy na hraně kapacit, potvrdil i sám resort. Jak uvádí oficiální tisková zpráva MPSV. Aby toho nebylo málo, poslanci schválili odklad celého nového systému, takže rodiny, které na peníze čekaly v Květnu, je kvůli úřední mašinérii uvidí až na konci léta v srpnu. Ministr Juchelka navíc odsunul i plánované zvýšení životního minima, čímž stát na podpoře pro lidi v nejbližších měsících výrazně ušetří.
Jako náplast pro budoucnost ministerstvo zvažuje, že by rodiny v nouzi nedostávaly peníze na ruku, ale dávky by spravovaly přímo školy. Stát by tak v podstatě rozhodoval za rodiče a peníze by posílal rovnou na školní obědy, družiny nebo zájmové kroužky.
