Žijeme v době, která nás zavaluje protichůdnými tlaky. Z jedné strany na nás útočí bulvární titulky oslavující drastické hubnutí a „dokonalé křivky“, z druhé strany se rozvíjí hnutí za absolutní sebepřijetí. Jenže cesta k tomu, abychom se ve svém těle cítili dobře, neleží v uctívání nerealistických filtrů ani v ignorování zdravotních rizik. Spokojenost se sebou samým totiž neznamená normalizovat obezitu, ale objevit ke své fyzické schránce zdravý, nehodnotící respekt.
Jak najít rovnováhu v tom, jak vnímáme své tělo, a proč je zdravý vztah k jídlu a vlastnímu já tím nejlepším receptem na vnitřní pohodu?
Mýtus o obhajobě obezity: respekt není lhostejnost ke zdraví
Když se začne mluvit o tom, že si každé tělo zaslouží respekt bez ohledu na velikost, odpůrci často argumentují tím, že se tím pouze omlouvá nezdravý životní styl a obezita. To je však zásadní nepochopení celé myšlenky.
„I proto mě rozčiluje mýtus, že respektovat tělo, ať je jakékoliv velikosti, znamená obhajovat obezitu a nezdravé životní návyky. To je naprosté nepochopení,“ upozorňuje klinická psycholožka a psychoterapeutka Tereza Maková v rozhovoru pro magazín Heroine.
Respekt k vlastnímu tělu neznamená, že nad ním mávnete rukou a rezignujete na péči o své zdraví. Znamená to pouze to, že své tělo přestanete trestat, nenávidět a nahlížet na něj jako na permanentní projekt plný chyb, který musíte neustále opravovat. Pokud se rozhodnete své tělo měnit nebo na něm pracovat, mělo by to vycházet z laskavosti a chuti udělat pro sebe něco dobrého – nikoliv ze studu, viny či odporu při pohledu do zrcadla.
Když ”komplimenty“ ubližují: toxický kult hubnutí
Bulvární média a sociální sítě nás denně krmí příběhy o tom, jak slavné osobnosti „úžasně prokoukly“ poté, co shodily pár kilogramů. Často se setkáváme s bizarními pochvalami, že žena po čtyřicítce vypadá jako „holčička“.
Tento neustálý tlak vytváří prostředí, ve kterém už malé děti získávají komplexy ze svého vzhledu. Podle studií začínají už tříleté až čtyřleté děti vykazovat známky nejistoty ohledně svých těl, protože citlivě nasávají to, jak o jídle a kráse mluví jejich rodiče nebo jak jsou hodnoceni lidé v televizi.
Terapeutická praxe ukazuje, že neustálé srovnávání a redukční diety potíže neřeší. Poruchy příjmu potravy (PPP) se totiž netýkají jen lidí s podváhou. PPP postihují lidi všech velikostí těla – včetně těch s nadváhou či obezitou, kteří se často za své problémy stydí, schovávají je a nevyhledají pomoc včas, protože neodpovídají zažitému mediálnímu obrazu podvyživené baletky.
Cesta k vnitřní spokojenosti: hýčkejte se a vypněte kritika
Být spokojená ve svém těle a cítit se přitažlivě není otázka konfekční velikosti. Je to především stav mysli, který můžete podpořit drobnými, každodenními rituály a laskavou péčí o sebe sama:
Péče jako rituál, ne jako povinnost: Dopřejte si čas ve sprše s voňavým gelem, namasírujte pokožku hydratačním olejem nebo si zajděte na profesionální kosmetiku či manikúru. Vnímejte tyto chvíle jako prostor pro sebe, kdy vypnete telefon a jednoduše vnímáte doteky a uvolnění.
Ztište vnitřního kritika: Nemusíte být ze všeho na svém těle nadšené. Cesta k sebepřijetí začíná tím, že nahradíte negativní komentáře nehodnotícími popisy a zkusíte být k sobě o kousek vlídnější. Pozorujte detaily a hledejte na sobě to, co se vám líbí.
Respektujte přirozenost: Vrásky, strie, pigmentové skvrny nebo drobné nedokonalosti nejsou chyby na kráse. Jsou to důkazy toho, že jste živý člověk. Skutečně přitažlivý člověk není ten, kdo má dokonalé proporce, ale ten, kdo dokáže žít v souladu a v pohodě sám se sebou.
Jiné tělo v tomto životě nedostaneme. Místo celoživotního trápení a honby za nedosažitelným ideálem se raději učme vnímat signály svého těla, respektovat jeho limity a dopřát mu péči, kterou si zaslouží.
