Když se řekne pečovatel, ošetřovatel nebo asistent v chráněném bydlení, většina lidí si představí ženu. Sociální služby patří historicky k oborům s největší genderovou nerovnováhou. Proč se do nich muži stále příliš nehrnou, s jakými reálnými předsudky okolí se potýkají a jaký přínos mají pro ženské kolektivy i samotné klienty?
O tématu muži v sociálních službách a o tom, s jakými mýty se tito pracovníci potkávají, jsme si v podcastové sérii mamaholik HOST povídaly s hostem Adélou Mžikovou.
Je to vůbec práce pro chlapa?
Gendrové stereotypy jsou v naší společnosti stále zakořeněné. Když se muž rozhodne opustit technický obor, práci ve výrobě nebo v korporátu a nastoupit do sociálních služeb, jeho okolí častokrát neskrývá překvapení. Otázky typu „Jsi si jistý, že je to práce pro muže?“ nebo přímo narážky na to, zda se dotyčný cítí dostatečně „chlapsky“, bývají bohužel běžnou realitou.
Mnohdy až v přímém kontrastu s těmito předsudky stojí zkušenost samotných pracovníků. Ti často potvrzují, že jim péče o druhé dává nesrovnatelně větší smysl než například mechanická výroba plastů či práce na poště. Jak v rozhovoru zmínila Adéla Mžiková, muži, kteří pracují v sociálních službách, většinou nebývají typičtí „maskulinní drsňáci“, ale vnímaví lidé s vysokou mírou empatie a touhou skutečně pomáhat.
Jak funguje muž v ženském kolektivu?
Přítomnost muže v týmu přináší do pečovatelských a sociálních služeb hned několik zásadních výhod. Nový pohled a odstup. Muži často vnášejí do vyhrocených či emočně vypjatých situací věcnost a potřebný nadhled.V chráněných bydleních či nízkoprahových centrech fungují jako skvělí parťáci na výlety, sport i rozhovory.
Velkou stopu zanechali muži i v zakládání klíčových organizací – příkladem jsou zakladatelé protidrogových a adiktologických center (např. Drop In), kteří často stáli u zrodu celého systému péče a vzdělávání si doplňovali až za pochodu. Inspirativní příběhy mužů ze sociální sféry dokazují, že obor nutně potřebuje pestrost. Místo předsudků si tito pracovníci zaslouží uznání za trpělivost a lidskost, kterou do své každodenní práce vkládají.
