Zaplatili jste kroužek na celé pololetí, pořídili vybavení a první týdny dítě odcházelo nadšené. Potom před každou lekcí posloucháte, že tam už nechce. Má se naučit, že co jednou začne, musí dokončit, nebo je lepší uznat, že tentokrát výběr nevyšel? Podle odborníků oslovených Českým rozhlasem je důležité rozlišit obyčejnou nechuť či první překážku od situace, kdy se dítě na kroužku skutečně trápí.
„Když už jsme za to dali tolik peněz, tak tam prostě chodit budeš.“ Tahle věta asi napadne nejednoho rodiče. Kroužek může stát několik tisíc korun, k tomu připočítejme vybavení, dopravu a čas. Přesto samotná zaplacená částka není dobrým důvodem, proč dítě několik dalších měsíců nutit. Stejně tak ale nemusí být ideální při prvním „nechci“ okamžitě všechno zrušit.
Nejdřív zjistěte, co znamená „nebaví mě to“
Dětské „už tam nechci“ může znamenat desítky různých věcí. Možná dítě zjistilo, že keramika není taková zábava, jak si představovalo. Možná mu nejde nový prvek na gymnastice a vadí mu, že ostatní jsou lepší. Nemusí si rozumět s trenérem, může se cítit samo v kolektivu nebo může být jednoduše unavené z toho, že po škole následuje jeden kroužek za druhým.
Právě proto bychom se neměli spokojit s odpovědí „nebaví mě to“. Zkusme se ptát konkrétněji. Co ti tam vadí? Kdy ses tam naposledy těšil? Je tam někdo, s kým ti není dobře? Bavila by tě ta aktivita s jiným trenérem nebo v jiném kolektivu? Odpovědi mohou ukázat, zda dítě opravdu ztratilo zájem, nebo právě prochází první krizí.
Psycholožka Barbora Downes v Českém rozhlase připomíná, že děti díky koníčkům poznávají samy sebe, učí se nové dovednosti, fungovat v kolektivu i zvládat výzvy. Zároveň je podle ní přirozené různé aktivity vyzkoušet a postupně zjišťovat, co dítě skutečně baví. Důležitý je také obyčejný volný čas – dětský program podle ní nemusí být organizovaný každý den.
Podobně mluví Libor Bezděk ze Sdružení pracovníků domů dětí a mládeže. Podle něj nelze určit ideální počet kroužků pro všechny děti. Pro jedno může být hodně jeden, jiné zvládne tři. Zásadní podle něj je, aby rodiče dětem umožnili vybírat aktivity, které skutečně baví je samotné, nikoliv ty, o kterých si rodiče myslí, že by je bavit měly.
Někdy je správné dítě trochu popostrčit
Na druhé straně existuje i opačný extrém. Dítě jde třikrát na klavír, zjistí, že nestačí jen mačkat klávesy, ale musí také cvičit, a oznámí, že končí. Za měsíc se situace opakuje u tenisu a potom u výtvarky. V takové chvíli už není tématem konkrétní kroužek, ale také schopnost vydržet u činnosti ve chvíli, kdy počáteční nadšení vystřídá námaha.
Psychoterapeut Jan Kulhánek pro Český rozhlas upozornil, že měnit zájmy je u dětí normální. Pokud ale dítě opakovaně střídá činnosti právě ve chvíli, kdy se musí více snažit, může zůstávat „věčným začátečníkem“. Rodič proto může dítě podpořit, pomoci mu překonat obtížnější období a neukončovat aktivitu automaticky při prvním neúspěchu.
Co když jsme za kroužek dali několik tisíc?
Peníze celou situaci pochopitelně komplikují. Čím dražší kroužek byl, tím těžší je přijmout představu, že dítě po měsíci skončí. Přesto bychom si měli přiznat jednoduchou věc: dalšími čtyřmi měsíci nešťastného dítěte už zaplacené peníze nezachráníme.
Některá zařízení mohou nabídnout řešení. Bezděk pro Český rozhlas uvedl, že pokud dítě po čase zjistí, že ho aktivita nebaví, mohou se organizátoři pokusit najít místo v jiném kroužku. Není to samozřejmě automatický nárok a záleží na konkrétních podmínkách pořadatele, ale zeptat se může mít smysl.
Možná není problém v kroužku, ale v celém týdnu
Existuje ještě jedna možnost, kterou lze snadno přehlédnout. Dítě nemusí nenávidět fotbal, klavír ani angličtinu. Může mít jednoduše všeho moc.
Škola, družina, domácí úkoly, v pondělí plavání, v úterý angličtina, ve středu fotbal, ve čtvrtek hudebka a o víkendu zápas. Z pohledu dospělého může takový program vypadat jako skvělý rozvoj dítěte. Z jeho pohledu ale může znamenat, že nemá jediný den, kdy přijde domů a nemusí vůbec nic.
Ředitelka Domu dětí a mládeže v Českých Budějovicích Hana Korčáková upozornila, že zařizovat dětem organizovanou aktivitu na každý den je zbytečné a při výběru je potřeba zohlednit jejich věk, zájmy i to, kolik aktivit skutečně zvládnou. Dětská psycholožka Jitka Havlová zase varovala před „překroužkováním“, zejména u prvňáků. Pokud dítěti téměř všechen volný čas zaplní škola, příprava a organizované aktivity, může podle ní vzniknout stres, se kterým si ještě neumí poradit.
Takže nutit, nebo vzdát? Univerzální odpověď neexistuje. Pokud dítě utíká před první překážkou, má smysl mu pomoci chvíli vydržet. Pokud se ale dlouhodobě trápí, bojí se, je přetížené nebo zjistilo, že ho aktivita skutečně nebaví, ukončení kroužku není rodičovská prohra.
Možná jsme jen zaplatili několik tisíc za poměrně užitečnou zkušenost. Dítě zjistilo, co dělat nechce. A příště už budeme oba vědět o něco lépe, podle čeho vybírat.
