Pracovní listy, písmenka, počítání a obava, jestli toho naše dítě před nástupem do školy umí dost. Učitelka prvního stupně Míša ale rodiče uklidňuje: předškolní příprava není závod v tom, kdo naučí dítě číst ještě před první třídou. Mnohem důležitější může být samostatnost, řeč, pohyb, schopnost naslouchat – a také obyčejný společný život s rodiči.
Nástup do první třídy umí znervóznit dítě. Ale velmi často ještě mnohem víc rodiče. Najednou začneme řešit správné držení tužky, písmenka, čísla a nejrůznější sešity pro předškoláky. A čím blíž je září, tím silnější může být pocit, že jsme něco nestihli.
Jenže podle učitelky prvního stupně Míši, která byla hostem našeho podcastu Deník zoufalých matek, se příprava na školu zdaleka neodehrává jen u stolu s pracovním listem.
„Rodiče si často myslí, že čím víc pracovních listů předškolák udělá, tím líp. A to je podle mě úplný mýtus,“ říká.
Školní připravenost není jen o písmenkách
Míša zmiňuje například zrakové a sluchové vnímání, řeč, koordinaci těla nebo grafomotoriku. A její pohled odpovídá i tomu, co uvádí Národní pedagogický institut. Ten mezi oblastmi školní připravenosti sleduje například grafomotoriku, zrakovou a sluchovou percepci, předpočetní představy, řeč, pozornost, pracovní a emocionální zralost nebo schopnost spolupráce.
Grafomotorika navíc neznamená jen správně obtahovat čáru na papíře. NPI upozorňuje, že je potřeba vnímat ji podstatně šířeji než jako práci s tužkou a pracovním listem.
Míša proto doporučuje i úplně obyčejné věci: písničky s pohybem, říkanky, kreslení velkých tvarů, práci rukama nebo činnosti, při kterých dítě přirozeně koordinuje pohyb.
„Písničky, tanečky, říkanky, ukazování, pohyb – to všechno je pro děti strašně důležité. Rozvíjí řeč, pohyb i uvědomění vlastního těla,“ vysvětluje.
Chcete připravit dítě na školu? Nechte ho něco zvládnout samotné
Jedno slovo se rozhovorem vracelo neustále: samostatnost.
Možná dítě nemusí před první třídou umět přečíst větu. Ale je velká výhoda, když se dokáže obléknout, postarat o své věci, uklidit po sobě nebo si alespoň zkusit samo připravit to, co potřebuje.
Míša doporučuje začít dávno před nástupem do školy a zapojovat děti do normálního rodinného života.
„Už malé dítě může třeba třídit příbory z myčky. Když je větší, může myčku vyndávat. Má nějakou vlastní činnost, za kterou postupně přebírá odpovědnost,“ říká.
Nejde přitom o domácí pracovní tábor. Dítě může pomáhat při vaření, nachystat si část snídaně, zkontrolovat misku domácímu zvířeti nebo postupně přebírat odpovědnost za svůj batůžek.
Právě pocit „zvládl jsem to sám“ může být pro budoucího školáka velmi cenný.
Aktovku může připravovat dítě, ne rodič
Stejný princip podle Míši pokračuje v první třídě.
Rodič samozřejmě nemá šestileté dítě prvního září postavit před aktovku a oznámit mu, že odteď je všechno jeho problém. Může mu ale postupně předávat odpovědnost.
Dítě si připraví aktovku. Rodič ji zpočátku zkontroluje a případně upozorní: „Podívej, dnes ti chybí penál. Zkus si na něj zítra vzpomenout.“
„Když za mnou dítě přijde a řekne: ‚Maminka mi zapomněla dát pero do penálu,‘ tak mu připomenu, že maminka do školy nechodí. Pero si tam má postupně dávat ono,“ říká Míša.
První třída je podle ní právě obdobím, kdy lze tento návyk velmi dobře nastavit.
Nemusí umět číst. A pokud umí, také je to v pořádku
Další rodičovská otázka zní: Má předškolák umět číst?
Podle Míši rozhodně není potřeba dítě cíleně učit číst proto, aby získalo před ostatními náskok.
„Jsou děti, které o písmena a čtení mají zájem a třeba se skoro samy naučí číst. Takové dítě zase není potřeba brzdit. Ale není to něco, co by dítě při nástupu do první třídy muselo umět,“ vysvětluje.
NPI mezi oblastmi školní připravenosti skutečně uvádí mnohem širší soubor schopností a dovedností než samotnou znalost písmen – od řeči a percepce přes pozornost až po emocionální a sociální zralost.
Proto není důvod panikařit, pokud sousedovic Anička v šesti letech přečetla Harryho Pottera a vaše dítě bezpečně pozná zatím jen písmeno ze svého jména.
První třída je mimo jiné od toho, aby se děti učily.
Počítání můžete trénovat i mezi rohlíky
Příprava na školu nemusí vypadat jako další vyučování po školce.
Míša doporučuje využívat běžné situace. Dítě může v obchodě nabrat deset rohlíků, spravedlivě rozdělit bonbony mezi sourozence, zmáčknout číselný kód u výdejního boxu nebo společně s rodičem napsat jednoduchý nákupní seznam.
„Je dobré ukazovat dětem, že to, co se učí, opravdu někde použijí,“ říká.
A to je možná mnohem přirozenější cesta než další hodina nad pracovním sešitem.
Dítě se učí počítat, aniž bychom řekli „teď procvičujeme matematiku“. Čte názvy obchodů cestou městem. Hledá písmeno na registrační značce. Přemýšlí, kdo dostal více jahod.
Čtěte. A hlavně spolu mluvte
Velký význam dává učitelka také čtení dětem.
„Je strašně důležité dětem číst. Udělat si z toho třeba rituál před spaním. A když už dítě začne chodit do školy, můžete se ve čtení postupně střídat,“ doporučuje.
Stejně důležitá je ale obyčejná komunikace.
Dlouhá cesta autem nemusí automaticky znamenat tablet připevněný na opěrce. Můžete sledovat okolí, počítat auta určité barvy, hrát slovní hry nebo si prostě povídat.
To neznamená, že pohádka na tabletu z rodiče udělá špatnou mámu. Míša v rozhovoru několikrát zdůrazňuje, že sama nechce ostatní rodiče soudit. Každá rodina má jinou situaci a někdy rodič jednoduše potřebuje chvíli klidu.
Jde spíš o to nezapomenout, kolik se dítě učí právě během těch zdánlivě obyčejných chvil.
Nejhorší příprava? Strašit dítě školou
Existuje ale něco, čemu by se rodiče podle Míši měli před první třídou vyhnout.
„Počkej, ve škole si tě paní učitelka srovná.“
„Teď ti to teprve začne.“
„Tam už ti takové věci procházet nebudou.“
Pokud dítě poslouchá několik měsíců, že s nástupem do školy končí legrace, není překvapivé, že se prvního září příliš netěší.
NPI upozorňuje, že vstup do školy je pro dítě významný životní mezník a emoce spojené například už se zápisem mohou ovlivňovat jeho očekávání od další školní docházky. Doporučuje proto podporovat pozitivní a bezpečné prožívání přechodu mezi mateřskou a základní školou.
Míša rodičům doporučuje mluvit o škole hezky. Vytáhnout vlastní fotografie z první třídy. Vyprávět o kamarádech, zážitcích nebo oblíbeném učiteli.
A svoje vlastní špatné zkušenosti před dítětem alespoň chvíli nechat stranou.
První třída není maturita. Zkuste si ji s dítětem užít
Možná nejdůležitější rada z celého rozhovoru je přitom úplně jednoduchá.
Uklidnit se.
„První třída je nádherná. Dítě udělá během jediného roku obrovský skok a najednou vidíte, co všechno dokáže. Rodiče by si to měli hlavně užít,“ říká Míša.
Zapomenuté tempery nejsou katastrofa. Špatně napsané písmeno také ne. A dítě nemusí být dobré úplně ve všem.
„Nechtějte být dokonalí a nechtějte dokonalost ani po dětech. Něco jim půjde, něco ne. Přijměte je takové, jaké jsou.“
Možná je tedy nejlepší příprava na první třídu mnohem méně komplikovaná, než jsme si mysleli.
Číst. Povídat si. Nechat dítě pomáhat. Dát mu trochu odpovědnosti. Nechat ho něco pokazit a zkusit znovu.
A místo dalšího pracovního listu ho občas poslat, aby samo vyndalo myčku.
ZDROJE:
Národní pedagogický institut ČR – Předškolní a prvostupňové vzdělávání, plynulý přechod: https://www.npi.cz/predskolni-a-prvostupnove-vzdelavani-plynuly-prechod-pv-zv
Národní pedagogický institut ČR – Diagnostika míry školní připravenosti: https://www.npi.cz/vzdelavani/15-vzdelavaci-programy/98162-diagnostika-miry-skolni-pripravenosti-uzivani-maters-mapujiciho-testu-skolni-pripravenosti-8
Podcast Deník zoufalých matek – rozhovor s učitelkou Míšou, 2. díl; přepis dodaný redakcí.
