„On s vámi pořád spí?“ „V pěti letech by přece měl mít vlastní postel.“ „Musí se naučit samostatnosti.“
Společné spaní s předškolákem dokáže vyvolat překvapivě silné reakce okolí. Jenže existuje skutečně věk, kdy už dítě musí opustit rodičovskou postel? A škodíme pětiletému dítěti, když se k nám v noci stále tulí?
Odpověď není tak jednoduchá. Výzkumy totiž neukazují, že by samotné společné spaní v pěti letech automaticky představovalo problém. Mnohem důležitější je, jak se dítě i rodiče vyspí a zda současné uspořádání celé rodině vyhovuje.
Pět let není žádná magická hranice
U miminek existují jasná bezpečnostní doporučení týkající se prostředí pro spánek a rizika náhlého úmrtí kojenců. U zdravého pětiletého dítěte už ale řešíme úplně jinou situaci.
Neexistuje univerzální vývojová hranice, po jejímž překročení by dítě z psychologických důvodů muselo spát samo.
Společné spaní předškolních dětí navíc není nijak výjimečné. Studie 631 dětí přibližně od tří do šesti let zjistila nějakou formu sdílení postele u více než třetiny z nich a pravidelně ji sdílelo přibližně 22 procent dětí.
Velkou roli přitom hraje rodina, kultura i to, na co je dítě od malička zvyklé.
Znamená vlastní postel větší samostatnost?
Tady je dobré být opatrný s jednoduchými soudy.
Pětileté dítě může přes den samo zvládat oblékání, hygienu, školku, odloučení od rodičů a spoustu dalších věcí – a přesto večer vyhledávat jejich blízkost.
Samostatnost totiž není totéž co schopnost spát za zavřenými dveřmi.
Z dostupných výzkumů nelze jednoduše vyvodit, že dítě, které spí s rodiči, bude kvůli tomu méně samostatné nebo že společné spaní samo o sobě poškozuje jeho psychický vývoj.
Jenže kvalita spánku důležitá je
To ale neznamená, že je úplně jedno, kde dítě spí.
Studie zaměřená přímo na děti ve věku tří až pěti let zjistila, že děti pravidelně sdílející postel spaly v noci v průměru kratší dobu a chodily spát i vstávaly později než děti spící samostatně. Rozdíl v efektivitě spánku se však neprokázal. Jde navíc o souvislost – nikoli důkaz, že společná postel kratší spánek způsobila.
Jiná studie pětiletých dětí zase zjistila, že pro kvalitu spánku může být významnější čas, kdy chodí spát dítě a rodič, než samotné sdílení prostoru na spaní.
A právě to je možná důležitější otázka než číslo na narozeninovém dortu.
Vyspí se všichni dobře?
Pokud dítě kope, několikrát za noc budí rodiče, jeden z partnerů se kvůli němu odstěhoval na gauč nebo všichni ráno vstávají vyčerpaní, je rozumné změnu řešit.
Ne proto, že dítěti „už je pět“. Ale protože současné uspořádání přestalo fungovat.
Kvalitní a dostatečně dlouhý spánek je v předškolním období důležitý a výzkumy nacházejí souvislosti mezi jeho kvalitou či délkou a fungováním dítěte během dne.
A co když to všem vyhovuje?
Pak není nutné dítě stěhovat jen proto, že babička, kamarádka nebo internet tvrdí, že „už by mělo“.
Můžete samozřejmě postupně podporovat schopnost dítěte usnout a spát samostatně. Pravidelné a klidné večerní rituály patří mezi postupy, které jsou ve výzkumech spojovány s lepším dětským spánkem.
Nemusí z toho ale vzniknout souboj o postel.
Jedné rodině bude vyhovovat vlastní pokoj od tří let. Jiné pětileté dítě začne noc ve své posteli a nad ránem přijde k rodičům. A někde rodina společně spí delší dobu.
Důvod ke změně nastává hlavně tehdy, když společné spaní přestává vyhovovat dítěti nebo rodičům, narušuje spánek či zásadně zasahuje do fungování rodiny.
V pěti letech se zkrátka nemusíme ptát: „Neměl už dávno spát sám?“
Užitečnější otázka zní: „Vyspíme se takhle všichni dobře?“
