„Ty nechceš památku. Ty chceš lajky.“ Lucie Kamenická má v otázce sdílení dětí na sociálních sítích jasno. Svého syna se rozhodla na internetu neukazovat a v rozhovoru pro mamaHolik HOST vysvětluje, proč je pro ni zásadní jeho bezpečnost i právo na soukromí. Řeč přišla také na dětské profily, fotografie v plavkách nebo videa zachycující děti ve chvílích, které by podle ní před zraky tisíců cizích lidí vůbec patřit neměly.
Lucie Kamenická se na sociálních sítích nebojí otevírat témata, o kterých ví, že dokážou vyvolat pořádnou diskusi. Jedním z nich je právě sharenting – tedy zveřejňování fotografií, videí a dalších informací o dětech jejich rodiči.
Sama přitom zvolila poměrně jasnou hranici. Přestože je její vlastní život s veřejným působením na internetu spojený, její syn jeho součástí být nemusí.
Stačí jedno video a cizí člověk může zjistit překvapivě mnoho
Jedním z hlavních důvodů, proč svého syna na sociálních sítích neukazuje, je podle Kamenické bezpečnost. V rozhovoru vzpomíná například na situaci, kdy ji partner upozornil, kolik informací lze získat i z na první pohled nevinného videa natočeného na balkoně.
Jednotlivý záběr nemusí působit nebezpečně. Pokud ale někdo dlouhodobě sleduje obsah jednoho člověka, může si postupně spojovat místa, okolí domu nebo další detaily ze života rodiny.
Pro Kamenickou je ale stejně důležité ještě něco jiného. Její rozhodnutí být veřejně známou osobou bylo její. Syn se pro život na sociálních sítích nerozhodl a podle ní by ani neměl jednou nést následky toho, co na internet zveřejnila jeho matka.
Nechce, aby musel ve škole vysvětlovat nebo obhajovat její tvorbu. To, co dělá ona, proto vnímá jako oddělené od jeho života.
„Chci to mít na památku.“ Podle Kamenické existují i jiné možnosti
Ještě ostřeji se v rozhovoru vyjadřuje k profilům, které rodiče zakládají přímo svým dětem.
Častý argument, že rodiče fotografie a videa zveřejňují proto, aby měli vzpomínky na dětství svého potomka, podle ní neobstojí. Fotografie lze uchovávat na externím disku nebo v cloudovém úložišti a sdílet pouze s rodinou a blízkými.
„Ty nechceš mít památku, ty chceš ty lajky,“ shrnuje svůj pohled Kamenická.
Právě potřeba získat od cizích lidí potvrzení, že je dítě krásné nebo roztomilé, je podle ní jedním z důvodů, proč někteří rodiče obsah zveřejňují. Pokud chtějí fotografii dítěte někomu ukázat, mohou ji podle ní poslat například babičce nebo kamarádce.
Když má video dítěte více uložení než lajků
Za ještě problematičtější považuje zveřejňování dětí v situacích, které pro ně mohou být jednou ponižující nebo velmi osobní.
V rozhovoru zmiňuje video malého chlapce, který se polil nápojem. Na první pohled může jít o obyčejný vtipný moment z rodinného života. Kamenickou ale zaujala jiná věc – video podle ní mělo více uložení než označení „To se mi líbí“.
A položila jednoduchou otázku: Proč si cizí lidé takové video ukládají?
Právě v tom podle ní spočívá jeden z problémů zveřejňování dětí na internetu. Rodič může vědět, proč fotografii nebo video zveřejnil. Nemá už ale kontrolu nad tím, kdo se k obsahu dostane, co s ním udělá nebo z jakého důvodu si ho uloží.
Lidé vědí, že existují rizika. Přesto děti dál zveřejňují
V rozhovoru jsme otevřely také otázku, zda se přístup společnosti k dětem na sociálních sítích postupně změní.
Kamenická je v tomto směru spíše skeptická. Doufá proto mimo jiné ve větší ochranu dětí a přísnější přístup k některým typům obsahu, například k fotografiím a videím dětí v plavkách.
Podle jejího pohledu už totiž není hlavním problémem pouze nedostatek informací. O možných rizicích se mluví stále více, přesto část rodičů ve zveřejňování pokračuje. U některých veřejně známých profilů navíc může být dítě součástí obsahu, který rodičům přináší sledovanost nebo příjem.
„Dělalo se to tak vždycky“ už nemusí stačit
Debata o sociálních sítích se nakonec přelila do mnohem širšího tématu rodičovství.
Kamenická se ve své tvorbě věnuje i názorům a praktikám, u kterých se opakovaně setkává s argumentem, že se něco „dělalo vždycky“. Právě ten ale podle ní automaticky neznamená, že je daná věc správná i dnes.
Přestože negativních reakcí na podobná témata dostává mnoho, motivují ji podle jejích slov i jednotlivé zprávy od lidí, kteří díky jejímu videu svůj pohled přehodnotili.
Stačí jí, když se ozvou třeba dva lidé, kteří napíšou, že nad tématem začali přemýšlet jinak. Právě to je podle ní důvod, proč podobná videa dál natáčí.
Když se internet přenese do skutečného života
Veřejná tvorba ale přináší i mnohem příjemnější situace. Kamenická v rozhovoru popisuje, že ji lidé poznávají například v parku, na hřišti nebo při nakupování.
Jedno takové setkání skončilo dokonce přátelstvím. Žena, která ji poznala ze sociálních sítí, totiž následně zjistila, že bydlí ve stejném domě a jejich děti jsou podobně staré.
I to ukazuje druhou stránku sociálních sítí. Na jedné straně mohou vytvářet komunitu a spojovat lidi, kteří by se jinak možná nikdy neseznámili. Na druhé straně otevírají otázku, kolik ze svého soukromí jsme ochotni veřejnosti nabídnout – a zda máme právo stejné rozhodnutí udělat i za své děti.
Celou sérii s Lucií Kamenickou najdete na mamaHolik HOST YouTube.
